a kteří vidí skutečnost, že jsou sami jako ztracená bitva. Je součástí naší kultury, aby žena byla úspěšná pouze tehdy, když má partnerku, děti atd., Ať je sama šťastná, zda má vysokoškolské vzdělání, dobrou práci, skvělou rodinu a super přátele , nic z toho nemá hodnotu, pokud nemá na svém boku někoho. V dětských kresbách, filmech a románech končí všechno v manželství, v dětech a ve slavných "byli vesele šťastní". Dokonce i Vinicius de Moraes ve své píseň Wave říká, že "není možné být šťastní sám". A kdo nikdy neslyšel fráze jako "Hledám víko mého pánve" nebo "polovinu moje oranžové".
Vytváříme falešnou představu, že jsme neúplné bytosti, a tak budeme trávit celý život, snažíme se najít tuto druhou polovinu. S konci vztahu(jsme ztratili) a přišel být „úplná“, jako kdyby byl
sám
byl nedostatek, který způsobuje hanbu a tak je běžné, aby se zabránilo rodinné oslavy bát „že“ teta „drby“ ptát přítele, hanba kamarádů, sousedů a dokonce i psa, který dělá tuto tvář, že se vám líbí. Ukrývajíme se, obviňujeme se a trpíme, trpíme hodně. Mnohokrát bolest není pro osobu, kterou jsme ztratili, ale pro osamělost to způsobilo. Jde o to, že pokud nebudeme mít štěstí sám není schopen doprovázel, protože strach ze samoty
je tak velká, že se udusí vztah, který by mohl fungovat (žárlivý), nebo v nejhorším případě akceptovat jakýkoliv druh vztahu (násilí). Neříkám, že bychom měli být sami, ale že naše štěstí nemůže záviset na druhém, takže musíme mít emoční nezávislost, která přichází s lepším sebehodnocením. Získali jste odpoledne mimo práci? Proč si užívat prázdné kino nebo sedět v kavárně, abyste si užívali života, místo toho, abyste šli domů, protože nemáte žádnou společnost. Pokud jste sami, náhodou nebo náhodou, užijte si tento okamžik, abyste se poznali sami sebe, abyste si mohli užít sebe samého a milovat sebe, protože se nikdo nebude starat o vás lépe než o sebe. Buďte šťastní! (Tj.